Něco o steaku
STEAKY
Nejsem si jist, zda se správný způsob přípravy steaků vyučuje na všech těch hotelových školách které u nás máme, ale předpokládám že se to vyučuje na některé z těch vysokých hotelových škol a těm bych nerad lezl do zelí.
Popsat přípravu a úpravu steaků dopodrobna, by vyžadovalo podle mého odhadu asi 100 stránek, ale řekl jsem si, že možná se s podobnými problémy o jakých se zmiňuje pan Xlukas, se při přípravě steaků doma setkalo více lidí, a každý se na vysokou hotelovou školu nedostane, a tak přicházím s mojí troškou do mlýna na těchto stránkách.
Biftek – jak na to?
Naklepávat/nenaklepávat?
Maso hovězí maso nebo i vepřové?
Tajemství v teplotě?
Tajemství ve zvolené pánvi.
2 cm steak na dřevěném uhlí – zázrak nebo správná cesta?
Jak udělat doma dobrý biftek:
Důležité je naložení.
Worcester a sůl v marinádě.
Marinování 3–4 dny, zalité olejem, zatížené a obracet.
Zprudka opečení z obou stran na pánvi.
Pomalé dopékání.
do pekáče, podlít vodou a dopéct.
Příprava dobrých steaků nejsou sice nějaké čáry máry, ale jako všechno ostatní to má prostě nějaké zá:,–(y. První co bychom si měli ale ujasnit nejdříve je zda všichni mluvíme o stejné věci.
Biftek
Biftek, pokud se nato díváme jako na zkráceninu nebo počeštění anglického beefsteak, se vztahuje jen na řez masa z hovězího masa. Předpokládejme ale, že předmětem diskuse správný způsob přípravy řezů masa jak hovězího, telecího, vepřového, případně i řez z kuřete nebo ryby, neboli v zá:,–(ě se jedná o steak (česky stejk).
Nechtěl bych aby z toho byla hra slov ale abychom mohli lépe komunikovat, tak musíme věci nazývat pravým jménem ať již českým nebo i cizím.
Steak
Steak v angličtině znamená řez. Toto slovo vzniklo v Americe asi před dvěmi sty lety v době kdy řezy masa byly napichovány na dřevěné kolíky zvané stakes, na kterých byly opékány před otevřeným ohněm. Může to být i řez ryby, ale v zá:,–(ě se tím rozumí řez masa. I když řez z vepřového nebo i jiného masa se může také nazývat steak, tak většinou pod slovem steak (pokud není specifikováno jinak) se rozumí steak z masa hovězího.
Steaky, obzvláště v Americe jsou velice populárním artiklem. Je jich celá řada ale restaurace, tak zvané steakhouses se zpravidla specializují jen na některé z nich. Tyto restaurace jsou považovány za zlatý důl a přitom k jejich provozu toho není potřeba tak moc. Jediné co potřebujete je pár dobrých steaků, nějaký solidní gril eventuelně i gridl, pec na brambory, pařák na zeleninu a jste, jak se říká v Americe „in business“.
Říkám to ale velice zjednodušeně a proto k tomu musím dodat to nejdůležitější a to je, že tyto steaky musí být skutečně z perfektního masa a pokud možno hodně velké. Americké steaky mohou vážit od 4 uncí, což je 113.4 gramů až do 72 uncí, což je 2.041.2 gramů. Toto sice není běžná váha steaků, ale několik amerických restaurantů se takovým steakem může pochlubit. Nesmíme ale zapomenout, že velikost není ani tak podstatné jako jejich síla.
Steak je v Americe zaklínadlo a něco čemu se říká „buzz word“, neboli slovo které „táhne“ jako například v případě chopped steak, což je prach obyčejný karbanátek, který by se ale jako karbanátek moc neprodával a tak se mu dá sufix steak čímž je okamžitě atraktivnější. Obdobně je to u jídla zvaného Angel Steak, což není nic jiného než mleté kuřecí maso, ale ten sufix steak táhne. V zá:,–(ě se ale označením steak rozumí řez masa, a i když řez z vepřového nebo i jiného masa se může také nazývat steak, tak pod slovem steak se většinou rozumí steak z masa hovězího.
Steaky, obzvláště v Americe jsou velice populárním artiklem. Je jich celá řada ale restaurace, tak zvané steakhouses se zpravidla specializují jen na některé z nich. Tyto restaurace jsou považovány za zlatý důl a přitom k jejich provozu je toho potřeba o mnoho méně než například k provozu české restaurace. (Proto je českých restaurací v Americe tak málo).
Jediné co potřebujete je pár dobrých steaků, nějaký solidní gril eventuelně i gridl, popřípadě pec na brambory, pařák na zeleninu a jste, jak se říká v Americe „in business“. Říkám to ale velice zjednodušeně a proto k tomu musím dodat to nejdůležitější a to je, že americké steaky musí být připraveny na dobrém grilu, a že ty steaky musí být skutečně perfektní a pokud možno hodně velké.
Kvalita hotových steaků
Povrch steaků – ať grilovaných nebo brojlovaných musí mít zhruba stejný vzhled, tj. tmavě hnědý, slabě opálený a suchý.
Steaky upravené na grilu, by měly mít vypálenou mřížku (anglicky grid).
Střed steaku – musí odpovídat požadovanému stupni dohotovení, neboli musí mít odpovídající „vnitřní teplotu“.
Toto se dá snadno zkontrolovat jehlovým teploměrem, ale v praxi se to dělá odhadem. Ü Ruční testování stupně dohotovení steaků.
Vnitřní teplota steaků se vyjadřuje následující anglické výrazy:
RARE – krvavý, až téměř syrový – studený střed
MEDIUM RARE – růžový, méně krvavý, vlažný a měkký střed
MEDIUM – růžový, nekrvavý, teplý a pevný střed
MEDIUM WELL – tmavě růžový, teplý a velmi pevný střed
WELL DONE – hnědý, teplý a velmi pevný střed
Nepsaný zákon v Americe, který každá restaurace která podává steaky respektuje je, že host má právo vrátit steak který není upraven podle jeho specifikace.
Pokud si host stěžuje na nedopečený steak, tak i když to již není ono, tak se eventuálně ten nedopečený steak může dát ještě na několik okamžiků zpět na gril – avšak přepečený steak můžete rovnou vyhodit.
Úprava steaků
V prvé řadě musím zdůraznit, že to čemu se ve světě někdy říká steak není vždy steak takový jaký má být. Každé věc chce své. Na pumpy jsou Zikmundi, a na steaky jsou Američané, ať se to někomu líbí nebo ne. Lidé v zá:,–(ě respektují všechny zá:,–(y při přípravě čínských, japonských, indických, ruských a dokonce i u českých jídel, protože vědí, že suroviny, technika úpravy a zařízení na kterém se toto jídla upravují s kvalitou těchto jídel úzce souvisí. Je ale zajímavé, že u žádných jídel nedochází k zneuctění zá:,–( jejich přípravy jako u steaků.
Kvalita masa
Prvním předpokladem dobrého steaku, jak již bylo řečeno, je kvalitní maso. Kvalitní maso samo o sobě není ale ještě zárukou a jeho odležení nestačí. Maso na steaky musí být uzrálé. Ü Zrání masa.
Ukrojení steaků
Hodně také záleží na tom, jak takový steak byl ukrojen. Já jsem se již někde zmínil, že první můj job po příchodu do Ameriky byl řezničárně v jednom předním steakhousu v Chicagu, kde jsem se 4 měsíce učil jak bourat maso a jak správně krájet americké steaky. Ale správné ukrojení steaku také ještě nestačí.
Příprava steaků
Masa a steaky musí být někdy před grilováním nějakým způsobem upravené. Některé steaky musí být odblaněné, zbavené přebytečného tuku (trimmning) a pod. Špikování masa, vyjma zvěřiny, se dnes nedoporučuje. Kvalitní steaky mají být dostatečně tukem prorostlé (marbling), avšak v některých případech maso tukem obalujeme (barding). Některá masa a steky se mohou před tepelnou úpravou tenderizovat, případně marinovat. Za zmínku však stojí, že jakékoliv dlouhodobé marinování se dnes nedoporučuje, a po vstupu do EU na to budete moci úplně zapomenout.
K marinování steaků stačí 15–20 minut před tepelnou úpravou, případně je můžeme během grilování marinádou potírat (barbecuování). Steaky se také před tepelnou úpravou nesolí! Důvod zjistíte tak že osolený steak dáte na 5–10 na talíř a po této době se podíváte kolik drahocenných šťáv ta sůl vytáhla. ÜTenderizování.
Tepelná úprava
Steaky se připravují broilováním neboli grilováním případně grilováním grilu, gridlu, na pánvi, nebo na hibachi.
Brojlování
Brojlování je úprava potravin suchým teplem na rožni, na grilu nebo na gridlu. Podobně jako při grilování nebo při gratinování, to je úprava potravin přímým vyzařováním tepla. Při brojlování na grilu nebo na gridlu dochází částečně k převodu tepla kondukcí. Brojlovat můžeme téměř vše, ale při brojlování malých kousků surovin na grilu musíme někdy mřížky grilu pokrýt aluminiovou folií a nebo musíme kousky napíchat na jehlu (špíz) případně vložit do speciálních grilovacích kleští.
Grilování
Grilování je jen jiný výraz pro brojlování. Je to suchá tepelná úprava potravin na rožni nebo grilu. Intenzita tepla se reguluje vzdáleností upravované suroviny od tepelného zdroje kterým může být přímý plamen, horká mřížka, elektrické těleso nebo žhavé uhlí, případně lávové kameny rozpálené plynem. Je to kuchyňská úprava kontaktním a suchým teplem – v širším významu i příprava na tukem pokrytém gridlu při teplotě 163 až 204°C. Ü Tabulky teplot při grilování.
Podmínkou dobrých výsledků grilování nebo brojlování je dobré grilovací (brojlovací) zařízení, aby úprava probíhala dostatečně rychle. Ü Tabulky doby grilování.
Steaky se během úpravy nepodlévají!
Při grilování platí ale celá řada předpisů a nepsaných zákonů, které vám tady ale nemohu všechny popsat, nicméně pokud byste se někdo vážně zabýval otevřením pravého českého steakhousu, tak neváhejte mně kontaktovat, a já vám to za malý poplatek rozmluvím, nebo vám s tím eventuálně pomohu.
Servis steaků
Servis steků s jejich přípravou a úpravou úzce souvisí. Názvy některých steaků jako je Steak au Poivre, Steak Diane, Delmonico Steak a jiné naznačují, že tyto steaky jsou upraveny nějakým specifickým způsobem, a že eventuelně jsou již okořeněné, podávané v omáčce apod.
Pravý znalec steaků, kterým se v Americe říká „Strictly steak and potato man“, neboli někdo kdo jí jen steak a k tomu eventuelně jen pečenou bramboru, očekává stek udělaný přesně podle jeho specifikace a to většinou rare nejvýše medium rare. Pravý znalec steaků by totiž nikdy nepozřel steak který je medium well nebo well done (viz tabulka výše).
Steaky podáváme:
· hned po dohotovení (steak při vychladnutí ztratí šťávy a tuhne)
· na horkém talíři bez oblohy, nebo jakékoliv omáčky; nejvýše se snítkou petrželky
· bez koření (vyjma peppersteaku fr. steak au poivre), v kterémžto případě je steak kořením již obalený
· s přílohou jako je pečená brambora a nějaká atraktivní zelenina
Jako stolní dochucovací prostředky můžeme podávat Wocester Sauce, A-1 Sauce, sůl, čerstvě mletý pepř a ve výjimečných případech kečup a případně hořčice, ale ve státech jako je Arizona, Texas a Nové Mexiko byste za to mohli být odsouzeni nejméně k deseti letům tisíciletého žaláře.
Steakový nůž
Kdysi bylo v dobré restauraci běžné, mít speciální příbor na všechna atypická jídla. Některé tyto speciální příbory upadly v zapomenutí a z praktických důvodů se již nikde nepoužívají. Výjimkou ještě donedávna byly rybí příbory, místo kterých se připouštělo podat k rybě dvě jídelní vidličky. Po nějaké době se ale ani to už nezdálo praktické a tak dnes se ve většině restaurací k rybě podává normální jídelní příbor, tak jako ku všem ostatním jídlům. Výjimkou jsou ale steaky. Tak jako nemůžete mít na jídelním lístku čínské jídlo, aniž byste k němu podali jídelní hůlky, tak nemůžete mít na lístku steak, aniž by jste k němu nepodali steakový nůž. Steakový nůž má velmi ostré ostří se zuby podobnými pilce.
Závěrem
Grilování, jak nyní vidíte, nespočívá jenom v tom, hodit něco na pánev, párkrát to obrátit, podlít vodou a dodělat v troubě.
Když už jsem u toho obracení, tak vám prozradím jedno tajemství a sice, že steaky se opekou napřed na jedné straně, potom se kleštěmi (ne vidličkoU) obrátí na druhou stranu a dodělají.
Grilování nebylo v Česku běžným způsobem úpravy jídel ani v restauracích a ani v domácnostech. Nicméně změnou ve stravovacích zvyklostech bude čím dále tím více praktikované takže vám mé informace možná přijdou vhod.
Bohužel mé informace se asi nedostanou k řezníkům kteří se musí naučit něco o zrání masa, o jeho krájení a presentaci a budou muset dodávat steky které budete moci rovnou dát na gril.
Pokud se týká zařízeni tak v restauracích jak vím již existuje, ale já také vím, že jen v málo případech si někdo dal práci s výukou zaměstnanců ve správných technikách grilování, protože si každý myslí, že na tom nic není.
Pokud máte chatu, tak určitě máte již nějaké zařízení na kterém můžete grilovat, ale v městských podmínkách to tak jednoduché není. Steaky ale negrilujete každý den, a tak vám asi postačí nějaká těžká litinová pánev na které ty steaky budete moci dělat v troubě. Při grilování steaky nesmí ale sedět v tuku nebo ve vlastní šťávě, a proto ideální je pánev vrubovaná nebo taková do které můžete vložit mřížku na které by ty steaky seděly.
Podobných „fint“ pro grilování, které byste se měli naučit je více, ale bohužel na těchto stránkách není dost místa nehledě k tomu , že jenom teorie nestačí. Za jeden den se z vás grillman nestane, ani kdybyste těch steaků udělali 600, ale každá příležitost praxe je dobrá.
Blackhawk Restaurant
(Případová studie)
Krátce po příchodu do Spojených států Amerických, jsem byl zaměstnán v Chicagu v jednom z nejlepších amerických steakhausů, což je restaurace ve které se v zá:,–(ě nepodává nic jiného než stejky – žádné hotovky- a hodně – asi 800 až 1000 ve všední den a kolem 2000 v sobotu a v neděli.
Chtěl jsem se naučit jak se v Americe krájí steaky (což mimo jiné je téměř věda) a proto jsem tam přijal místo v řezničárně kde jsem pracoval jsem tam, s jedním řezníkem, od kterého jsem se mimo jiné naučil všechny možné finty.
Chtěl jsem se ale také naučit, jak se ty steaky grilují a tak jsem požádal majitele, aby mi dal tu možnost, což on kupodivu uvítal. V hlavní jídelně byl velký, asi 5ti metrový gril, na kterém pracoval 1 (slovy jeden) grillman (žádný kuchař). Jmenoval se Jim, ale já mu říkal „superman“. Byl nepředstavitelně tlustý, a nepředstavitelně černý a nepředstavitelně lehce tancoval za výdejním pultem při grilování těch stovek steaků.
Nepředstavitelné navíc bylo to, že přesto jak byl tlustý, se u toho ani trošku nezapotil a mně to všechno připadalo nepředstavitelně jednoduché. Jim pracoval 6 dnů v týdnu a měl volno v pondělí, což byl ten nejslabší den, protože se podávalo asi jen 600 steaků. O jeho volnu ho musel vždy někdo vystřídat, ale nikdo to nechtěl dělat a to vlastně bylo proč mi dali možnost se tu jeho práci naučit.
Jim mně asi dva nebo tři večery (v mém volném čase) zaučoval tak, že jsem s ním pracoval, lépe řečeno, že mi dovolil abych se díval jak se to dělá. Jednoho dne, kdy Jim měl volno, mi byla ale dána příležitost demonstrovat co jsem se naučil.
Ani se neptejte co to bylo za katastrofu. Mohl z toho být mezinárodní konflikt protože mně ti číšníci div neukamenovali. Bylo jich asi 15, sebranka z celého světa, a tak si umíte představit jak to vypadalo, když krátce po otevření na mně začali házet bloky s objednávkami.
K jednomu stolu 6 steaků, ku dlouhému 10, k dalšímu 4 nebo 2, no prostě hrnulo se to na mně jako v Normandii na Omaha beach při invazi Evropy. Ten počet steaků nebyl ani tak moc rozhodující protože na ten gril se jich najednou vešlo asi 120. Nakonec ani to že těch steaků bylo asi 6 druhů mi také moc nevadilo. Měl jsem totiž za sebou už několika týdenní praxi v řezničárně kde jsem ty steaky krájel, takže jsem je alespoň rozeznal. Nejhorší bylo že jeden steak měl být medium rare, druhý rare, jiný zas well done, zkrátka a dobře, takový galimatyáš, že jsem se v tom vůbec nevyznal. Byl to takový fofr, že jsem ani nestačil všechny ty steaky dát na gril, a už ty číšníci byli pro ty steaky zpátky.
Snažil jsem se zapamatovat si jak který steak má být udělaný, ale ani kdybych měl dvojité IQ než jaké mám, tak bych to nezvládl. Bylo to prostě nad mé síly. Po skončení večera, mi zbylo asi 50 steaků které mi ti číšníci přišli hodit na hlavu protože nebyly propečené tak jak si to objednali. Dávali mi jména že ještě do dneška se mi nepodařilo rozluštit co ta jména vůbec znamenala, a mohu vám říci, že bych se býval raději neviděl.
No, trvalo mi to asi 4 pondělky než jsem vůbec tak trošku obstál a to jen díky tomu, že jsem nakonec pochopil jak to ten Jim dělal, že vyexpedoval za večer sám až 1000 steaků a všechny perfektně grilované a žádné vrácené.
Blackhawk byla relativně drahá restaurace, kde v té době steak stál v průměru 12 dolarů, a přepečený steak se nedal na nic použít, takže mé přepečené steaky stály pana majitele docela pěkné peníze, ale nikdo jiný to dělat nechtěl a tak mi dal ještě další možnost v naději, že se to naučím. Nedalo mi to spát a proto jsem se šel ještě jednou podívat jak to Jim dělá a přitom jsem vlastně rozluštil jeho tajemství.
Jim, Supperman jak jsem mu říkal, přesto že mu bylo už asi 50 let, neuměl číst. Číšníci mu museli každou objednávku přečíst, ale aby moc nezdržovali provoz, tak mu přečetli jenom ty druhy steaků, bez udání toho jak má který být propečený (a v tom je ta finta).
Jim tak jak mu to číšníci hlásili házel ty steaky na gril, takže v některých okamžicích měl na grilu 100 až 120 steaků. Měl na tom grilu nastavené teploty tak, že část grilu byla jen vlažná a tam prostě přendal ty steaky které byly už oblanšírované a zbytek je už jednoduché odhalení Jimova tajemství.
Když se totiž po několika minutách ti první číšníci vrátili, aby si vyzvedli svoji objednávku, tak museli na výdejní pult položit tolik horkých talířů kolik měli objednaných steaků a Jimovi museli nahlas říci jaké steaky chtějí a jak mají být propečené jako například : 1 filé mignon medium rare, 1 New York steak medium, 1 Chateaubriand medium rare, 1 hamburger well done, atd.
Jim bral ty oblanšírované steaky a podle požadované „vnitřní teploty“ (tak se tomu totiž říká) je pokládal na horkou nebo velmi horkou část toho grilu. Potom všechny steaky které měly být well done (hodně propečené), medium well (částečně propečení) a eventuelně steaky které měly být udělané medium (růžové), přendal na rozpálenou část grilu a začal číšníkovi na jeho talíře dávat steaky které byly objednané jako rare, tj. jen oblanšírované a téměř syrové. Potom ty medium rare, a mezitím ty steaky které přendal na rozpálenou část grilu byly vlastně dodělané na požadovanou teplotu a tak je také přendal na talíře a to je celé tajemství.